Autor stránek

Autor stránek

Co bych tak o sobě napsala? Nevím, radši píšu o těch druhých. V létě mi bude 32, čas nějak rychle letí. Vystudovala jsem obchodku, chvíli byla zavřená v kanceláři jako sekretářka. Pak jsem utekla na post asistenta trenéra fotbalových mladších žáků. Odtud k atletické přípravce na stejné místo. Pak už nebylo daleko k založení vlastního oddílu, pořádání vlastních závodů a soutěží.
Dva roky jsem se učila práskat s biči, rok se věnovala žonglování s míčky a točení s poikami. Dopracovala jsem se i k ohnivé show. Občas si zavzpomínám na staré časy plné učení se při výukových lekcích pro ostatní. Taky si ráda zastřílím z luku i ze vzduchovky, pořád se rekreačně věnuji atletice, nejvíce běhání. I nadále velmi ráda lyžuji a prvně jsem se postavila na snowboard. V letošním roce jsem také začala pinkat tenis. Druhé léto se budu přiučovat vodáckým dovednost, nejraději bych kajaku. Stále jezdím na kole a ráda bych ozkoušela vodácký triatlon. Taky začínám trochu vážněji hrát kuličky (profi turnaje) a lézt. Více než skály mě baví stěna. Na psaní a fotografování nemám téměř žádný čas a trošku mě to mrzí.
Ovšem stále mou největší zálibou zůstává čas strávený s dětmi a to nejen (i když především) s těmi mými. Jejich úsměvy jsou jako sluníčko, co zahřeje i v těch nejmrazivějších dnech.
Poznávat a učit se stále něco nového, zdokonalovat se v tom, co už umím a své zkušenosti předávat dál může být úžasným smyslem a náplní života.
DRUHÝ VEDOUCÍ
Jmenuje se Jaroslav, ale nikdo mu snad neříká jinak než Jardo. Bude mu 53 let, tudíž je pro nás neocenitelným zdrojem zkušeností. Pracuje jako vodácký instruktor u Plavouků (www.rekyic.cz), taktéž provádí různé výškové práce či kácení stromů.
Jeho koníčkem je určitě vodáctví, je výborný kajakář a na lodi se s ním opravdu nikdo nebojí jet. Jak jsme poznali nedávno, je taktéž skvělý lezec. Rád si zastřílí ze vzduchovky, z luku to taky docela umí, občas sedne na kolo nebo se věnuje výrobě nějaké té zbraně tipu nůž, meč, šavle, dýka. I když není žádný velký muzikant, s kytarou se rozhodně kamarádí a u ohýnku je prima ho mít. Rád si povídá o zbraních, ví toho hory i doly o historii a zeměpise, vystoupal na několik ne zrovna malých kopečků (Materhorn např.) a po zříceninách se taky rád koukne. 
Občas ostatní rozčiluje, že je jako chodící encyklopedie :) ale jinak je to skvělý chlap, na tváři pořád úsměv, pohodový a laskavý.
DAVID
Tak tomuhle klukovi, který už dorůstá dospěláky bylo nedávno třináct. Studuje na osmiletém gymnáziu v Čáslavi, momentálně je v sekundě. Je výborný v matematických oborech, jezdí na různé soutěže a umisťuje se v okresních kolech na předních místech.
K jeho zálibám patří už od malička četba, převážně dobrodružných knížek. Jezdí na kole, rád chodí na výlety, občas si zahraje kuličky. Baví ho lezení, preferuje umělou stěnu. Ve škole hraje florbal. V posledních pár letech ho chytlo zahradničení.
NIKOLAS
Tomu je v podstatě už deset let. Chodí do čtvrté třídy základní školy. Kvůli SPU dyslexii a dysgrafii mu učení moc neříká a škola ho opravdu nebaví. 
Mezi největší koníčky patří hraní počítačových her. Ze sportů potom určitě střelba ze vzduchovky a lyžování. Zajezdí si na kole, zahraje kuličky, vyjde si na výlet do přírody. Docela mu jdou různé hlavolamy a rébusy. Je takový tip kluka, co rád ozkouší všechno, ale nic ho nezaujme na delší dobu ani nijak hlouběji.
GABRIELA
Té bylo před pár týdny sedm let. Chodí do první třídy a patří mezi jedničkáře. 
Její největší láskou jsou bezesporu koně a jejím snem je jednou mít vlastního. Bohužel ale nemá možnost se jim jakkoliv věnovat. Ráda lyžuje a letos začala i jezdit na snowboardu. Občas si přečte nějakou tu knihu, baví jí chodit na výlety. Začíná jezdit na kajaku. Je velice nadaná kuličkářka a výborná lezkyně. Ráda i zpívá a tancuje, ale publikum musí být shovívavé. Projede se na kole, zaběhá si a baví jí hrát si s ostatními dětmi.
ANEŽKA
I této slečně bylo nedávno sedm let. Chodí s Gábinkou do stejné třídy, ale učení jí jde o kousek hůř. Není až tolik soutěživá jako ostatní děti a tak jí závody moc neberou. 
K jejím zálibám patří nejspíš kreslení, také se projede na kole a má rozhodně talent na kajak. Ráda tancuje a hraje si s kamarádkami. 
MATOUŠEK
Tomuto mladému muži jsou čtyři roky a začíná se seznamovat s různými sporty. Učí se jezdit na kole a kolečkových bruslích. Rád chodí na hřiště, maluje a vyrábí. Jako správný kluk závodí s auťáky a taková stěna mu už taky začíná tykat. 
Bohužel ani on není příliš soutěživý tip človíčka a tak si s námi moc nezazávodí.
LEONARD
Tomu táhne na třetí rok. Moc toho nenamluví, má za sebou hodně ošklivých chvil vinou lidí co si myslí, že když je někdo jiný než oni, je zákonitě zlý a špatný. 
Ale jinak je to neuvěřitelně chytrý a vnímavý kluk. Už teď rád zkouší nové věci a chce se vyrovnat starším dětem. Má rád jízdu na lodi, na kole. Učí se bruslit. Baví ho běhat, když běhají ostatní. Zdá se být talentovaným lezcem, což nás překvapilo. Nejradši se ale vozí ve svém sportovním kočáře nebo si staví hrady z písku. 
KRYŠTOF
Bude mu teprve rok a start do života měl velmi těžký a svou šanci být tu s námi si musel velmi tvrdě vybojovat. Povedlo se mu to i díky doktorům a sestřičkám z Hradecké novorozenecké jipky a z novorozenecké jipky v Kolíně. Díky své rehabilitační sestřičce a dennímu cvičení dohnal všechno, co dohnat měl a je téměř předpisové mimčo. 
Už teď má své záliby, rád se vozí v čemkoliv a kamkoliv. Je zvídavý, pozoruje všechno kolem, líbí se mu v přírodě a na procházkách. Největším koníčkem je u něj houpání na houpačce.

Vítejte na stránkách všeobecně zaměřeného sportovního oddílu s širokým polem působnosti.

Tak jsme naložení jako karavana vyrazili v sobotu brzy ráno, teprve svítalo, na náš ostrov. Byla jím louka uzavřená ze tří stran lesem a z čtvrté potokem. Po zřízení tábora jsme se vydali za potravou. Sbírali jsme houby na polévku, spousty ostružin a dokonce i pár zbloudilých kukuřičných klasů jsme našli. Taky děti nachytaly kobylky a sarančata a potom je opražili. Nechutná to nic moc. To už jsou lepší šneci. Odpoledne jsme řádili ve vodě a na ostrůvku, trénovala jsem s biči zatímco děti se učily rychle rozdělávat oheň bez použití papíru, na tři zápalky.
Noc byla jasná. Krásný západ slunce, první hvězda, prolétávající letadla. Usnula jsem a vzbudil mě David ,,Podívej, podívej tohle je suprový." šťouchal do mě klackem, aby nemusel vstávat. Nad hlavami nám prolétávalo poměrně nízko letadlo. Byly vidět jen jeho světla a strašná spousta hvězd. Tolik hvězd už jsem dlouho neviděla. A pak se tam objevilo to strašně zvláštní světlo. Letadlo to nebylo - ta mají několik světel. Meteorit bych řekla, že taky ne - ty vždycky jen tak prolétnou. Objevilo se najednou, jakoby vystoupilo z nebe. Jediné jasně bílé světlo, neblikalo, nepohasínalo, letělo pořád pomalounku, lehounce stoupalo a za stromy zmizelo z dohledu.Bylo to tak podivný - nikdy jsme nic podobného neviděli.

Nedělní ráno bylo horké už od osmé hodiny. Naplánovala jsem si celý den, tréninky i odpočinek, stavění hráze a koupání, hledání pokladu, večerní táborák. Po snídani se ale v tábořišti objevily vosy. Tedy ony tam byly už v sobotu, ale jenom pár a daly se odehnat. Teď jich tam bylo čím dál víc. Normálně bych nevěřila, jaký to jsou potvory. Vlezly do otevřené kapsy batohu a začaly nám žrát jablka. Když jsme obědvali, tak jsme museli u toho chodit, pořád létaly za námi. Dokonce i k potoku a tam jsem taky dostala žihadlo do ramene. Gábina dostala žihadlo do brady, u jídla. Potom schytal jedno David, ještě jsme se docela smáli jeho divokému úprku přes celý ,,ostrov" a tanci téměř rituálnímu. Když jsem si potom na vosu šlápla, tak už jsem se nesmála. Byly najednou úplně všude. Nalétaly do stanu, nalezly do batohů, vím že to zní divně, ale pronásledovaly nás na každém kroku. Dvě žihadla schytal Nik. Zajímavý bylo, že kolem Lea létaly taky, až jsem měla strach aby nějakou třeba nesnědl, ale jediný odcházel bez žihadla (jsem jim vděčná). Jakoby nebyl nepřítel a my ano. A přitom jsme je ze začátku tolerovali a moc si jich nevšímali. Dopadlo to tak, že když jsem si po obědě lehla na sluníčko, že si budu chvíli psát a dostala další žihadlo - ani jsem se té vosy nedotkla - tak jsem už vyskočila jako píchlá vosou a poprvé za dlouhé roky padl rozkaz k evakuaci ,,ostrova". Plížili jsme se do tábořiště pro věci, vždycky toho popadnout co nejvíc a zdrhnout na druhou stranu potoka. David tam normálně odmítal si pro ty věci dojít, fakt to bylo strašný. Asi po hodině plížení se jsme měli všechno ve zdánlivém bezpečí. Začali jsme si balit spacáky a ty vosy tam byly zase. Všude kolem nás. Schytala jsem ještě jedno žihadlo než se mi podařilo všechno pobrat a vypadnout.
V podvečer se nad ostrovem snášely prazvláštní mlhy. Chvíli obestíraly osamělý dub, chvíli zase šípkové keře. Vždy se zjevily jako duchové, zmizely a objevily se jinde. Tak jsme ostrov pojmenovali mlhavý a jelikož byl skoro celý zarostlý chrpami, tak jsme i to přidali k názvu. Mlhavý ostrov Chrp. Teď je z něj Ostrov Útočných vos a myslím, že v nejbližší době na něj nikdo z nás ani nevleze.
Věra Jandečková
okres Kolín

e-mail : Vedaniga@seznam.cz
Jaroslav Kopejtko
okres Kolín

e-mail : kjard@seznam.cz
pisisvor@mypage.cz
Jsme malý oddíl zabývající se mnoha druhy sportů. Od atletiky, přes lyže až po kuličky. SOP je zkratka sportovní oddíl Pišišvorové. Vedoucím jsem já Věrka 31let a Jarda 53 let a našimi svěřenci David 13, Nikolas 9,5, Gabriela 7, Anežka 7, Matoušek 4, Leonard 2,5 a Kryštof :). Mnoho z bývalých členů se s námi čas od času vídává a papírově se k nám stále hlásí, ale aktivně se již moc nezúčastňují ani akcí, ani závodů (prý už jsou moc staří).
MY OSTATNÍ

MY OSTATNÍ

Vzadu Věrka, Jarda, Nikolas, Gabriela a vpředu David a Leonard.
KRYŠTOF

KRYŠTOF

MATOUŠEK

MATOUŠEK

ANEŽKA

ANEŽKA

Zase se brzy vraťte nakouknout.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one